O MNĚ
Jsem fotografka.
Už asi od prvních chvil, co jsem začala sbírat rozum a pozorovat svět.
U mých prvních fotografických pokusů stál tatínek. To on vysvětloval jak clonit, ostřit, jak poskládat do obrázku tu nejlepší kompozici.
Na ty dlouhé hodiny v zatemněné koupelně nikdy nezapomenu. Souznění, dětský obdiv a láska k fotkám.
Byly to nejhezčí roky mého dětství.
Odešel velmi brzy.
Zbyly mi po něm krabice plné fotek a milion láskyplných vzpomínek.
Poté, co jsem si někdy v roce 1990 v Učitelských novinách přečetla, že se na mou vysněnou egyptologii ten rok přijímají dva studenti, rozhodla jsem se na jistotu a zvolila studium historie na ústecké pedagogické fakultě.
Učit jsem ani nezačala, postupně jsem porodila a vychovala tři syny.
V těžkém období po rozvodu mi osud připravil nelehkou cestu.
V těch letech jsem ale našla sama sebe a vrátila se k tomu, co nikdy nepřestalo být mojí součástí.
Půjčila jsem si od maminky pár korun a zařídila svůj první atelier.
Na poličku vystavila na čestné místo tátovu Praktiku a rovnýma nohama skočila do oboru, o kterém jsem věděla jen málo.
Měla jsem sice za sebou půlroční rekvalifikaci v tehdy exkluzivním Institutu digitální fotografie Ondřeje Neffa, ale začít v 35 letech od nuly s plastovou zrcadlovkou byla, nazíráno dnešní optikou, celkem odvaha.
Dnes fotím už jedenáctou sezonu a když se ohlížím zpět, nezměnila bych nic.
Na svém životě ani profesi.
Jsem fotografka a jsem jí celým svým srdcem už napořád.
Na fotografii jsem já a moji kluci v den promoce nejstaršího syna.
Fotila nás má skvělá kolegyně a kamarádka Alena Šreflová.
